JAL 2014 - Žirovnice

  • Petr Zikmund
  • úterý, 10. červen 2014

Ráno bylo díky libému zvuku kostelního zvonu docela kruté. Nohy jakože čau, ale krásné počasí a dobrá snídaně nám všem vrátili potřebný elán. Do Žirovnice to byl jen kousek, takže kluci jeli na kolech a já vezl auto – no a tradičně jsem zabloudil, že. Nakonec jsme se ale sešli, tentokrát už bez Patrika. Vedro ještě větší, odložený start a přidaný okruh, o kterém se dovíš až po prvním kole…fájn. K tomu ještě Kyzivát, posílená Příbram a přemotivovaní ČEZáci.

Už v prvním kole odcouvala snad polovina balíku kvůli tempu ČEZu. Ve druhém to převzali příbramáci – což byla jen předzvěst dalšího zvýšení tempa, o které se postarali opět kluci z ČEZu. Těm stačila jen půlka okruhu na dočerpání energie. Najednou bylo vyřešeno – vpředu 4× ČEZ a za nima balík. Chvilku jsem Holanosovi vyčítal, že nás s Rotíkem odpojil, ale hned jak k nám docouval poslední vyfluslej odvážlivec, pochopil jsem svou naivitu. Zůstala s náma celá příbramská ekipa, a když ke mně přijel Heba s úsměvem ve tváři a jako že prej další kolo tahá Weber, ukázal jsem dozadu: „čekáme na lídra, je nějak v pi*i“…na tom kde jsme, jsme se pak shodli všichni a spojili síli v rozumném přesunu do cíle. Pozitivní bylo, že nás na rozdíl od včerejška nedojel balík juniorů, startujících o pět minut později.

Samotným příběhem byla voda, která prostě došla. Když startuješ na 4 kola, tak je logický, že ti v tom čtvrtym „vyschne“ bidon. Kdo neměl doprovod, měl smůlu. Mně zachránil život nejprve jeden lok od Holanose, to byl konec čtvrtého kola. Do toho pátého (posledního) jsem zázračně čapnul lahev od příbramáků. Bylo to jak dárek k narozeninám. Občas někdo zkusil propagačně odjet, ale na čistej výkon odjel až Smolda pod posledním kopcem. Od nás nejlíp pošetřil Rotík a na horizontu zůstal ve skupince. Já počkal s náběhem na křeče a suchym pyskem na Holanose – ten na tom nebyl o moc líp. Společně jsme už jen sjeli do cíle. Rotík se pěkně zmáčknul i do spurtu po kostkách a zasloužil si druhé místo v béčku za Kyzivátem. S Holanosem jsem si o chvilku později přijel pro třetí místo v béčku celkově. Holanos pečetil absolutní zisk bodů z prvního balíku pro tým v JAL.

V druhém balíku se Křižákovi povedl nevídaný kousek. Odstartoval na dva okruhy, a když se po dlouhém úniku v nadějné pozici dozvěděl o kole navíc, demoralizovaný si šel zaplavat. Přesto zvládl dokončit a nebýt poslední. Prostě Křižák…

Lepší zakončení víkendu jsme si po mírné pachuti z předchozích zákulisních událostí nemohli přát. Závody to byly opravdu povedené, profilově vyvážené a spravedlivé. Organizačně šlapalo vše na jedničku – také díky zázemí ČP mládeže. Opět se ukázalo se, že jsme schopni spojit síly a zastoupit indisponovaného lídra. Teď už jen pořešit nějakou vodonošku…