Fórum

Téma: MČR SAC 2014

Pokud chceš vložit příspěvek do diskuze, musíš se přihlásit.


zůstat přihlášen(a)
profilové foto

Zdar, jako jeden z těch, kteří na víkend nedorazili ač to měl vyjimečně nejblíže, si to tu sám sobě omluvím. Předem gratuluji Robertovi, že potvrdil to, že to dělá pro radost a pro to, že ho to baví a podle toho do toho nasadil úsilí a kopici svých nejbližších a tím mohl vytvořit závod tak jak ho stvořil a uspořádal. Že má rád výzvy a nebojí se obštrukcí prokázal již dříve v Lenoře jak na JALu, tak na TBC, že má tým skvělých lidí, rodiny, kteří za ním jdou s plným nasazením už také prokázal víckrát a to, že se vše minulý víkend vše sešlo, počasí, počty závodníků a vše ostatní do sebe zapadlo, si zasloužil.Také obdivuji a gratuluji všem JAListům, kteří uspěli a zanechali stopu výsledkovou na MČR SAC. I já pamatuji ještě nominace na mistráky, i já se o umístěnku kdysi pral, tak bych se zas na neúčast řadových nezlobil. Zastávám názor, že na mistrák dorazí opravdu ti nejlepší amíci z republiky, aby mezi sebou rozhodli o tom, kdo obětuje svému koníčku nejvíce času,peněz a úsilí.Čochtani co se na kole občas projedou ať popojíždí ve svých regionech v rámci lig. Benýto by mohl vyprávět, jak to vypadá, když se udělá jednoduchý závod, kde uvisí každý a pak se dějí věci, když si šedesát borců věří po sto km na vítěztví!To že jsme si odhlasovali neděli jako mistrák JALu bude diskutabilní. způsob bodování jsem napadal již loni, když tomu, kdo bude ve svém balíku nad 15 místo se bude v konečném účtování tak těžký závod v takové konkurenci škrtat a ještě se na takovou úroveň necítí, tak není ostudou, že nedorazí. Každý není takový borec, aby se ctí při závodě slezl a dál bojoval s časem vedle kola. To, že Vencovi sedí těžké výzvy a že je dobrý v kopcích vím již od loňského Krále Šumavy a tady to potvrdil a výsledek si určo zasloužil, za bojovnost, výdrž a odhodlání, které tady zúročil. Já sám bych to asi třeba také objel a dojel, ale se svými 500km za červenec, bych se z toho dlouho sbíral! Pro mě pohodové průběhy závodů skončily pořádáním LIpna a dál už jen zatím výkonostně trpím! Navíc jsem si jako prvoročák usmyslel i jihočeské triatlony a tak to letos pytlíkuju jak se dá. Takže na mou omluvu se jel v neděli v české Kanadě ve Zvůli u Kunžaku jeden z nejhezčích triatlonů na jihu. Čistá teploučká voda ke koupání, nádherná příroda, 90% ve stínu lesa, start v 10,00h, 60lidiček na startu. Doporučuji všem i jako výlet na biky na pohodičku. To, že nestartují ve větším počtu Áčkaři mi nevadí. JALka by podle mě měla být pro ty starší, kteří již nehledají jen max. výkonnost a nehledí kupředu, ke světlejšm zítřkům a vyhlídkám, jako třeba náš milý a hravý Ondra či Radek.To, že JALka má své místo dokazují později ti Pechynové, Oldové, Cigouši, Zrnové, famili Roučka a všihni ti, kteří si to pravidelně užívají jako relax a zábavu. Devadesátá leta a masovky se jen těžko budou opakovat…možná někdy po nějaké další revoluci!


profilové foto

Děkuji Všem za pěkné hodnocení a podporu.


profilové foto

Reakce na Robert Sedlecký ml. (22.07.2014, 07:36)

ROBERTE, je dobře, že jsi se nenechal odradit negativními názory, které tu opravdu na fóru jsou a uspořádal jsi nezapomenutelný mistrák SAC, tak zároven JALU. Je opravdu ostuda závodníků Jalu ta, že Ty pořádáš mistrák a z Jaloviny sem přijelo pár lidí. bohužel kde jsou ty doby, kdy jsme se vyloženě prali na každém závodě o body, poněvadž na mistrák republiky jeli lidi jen do určitého umístění v kategorii. Pamatují to nestoři Jalu viz.Harpy, V.Cinkl, Zrno a pár skalních co ještě jezdí Jalku od prvozačátku až dodnes… Nikdo z nominovaných ani si nedovolil nejet a když náhodou nemohl oznámil to řediteli Jalu a ten včas nominoval dalšího závodníka v pořadí. Bohužel samy vidíme, jak nám ubývají počty závodníků v mladých kategoriich. Jet na mistráku republiky v kategorii A s bídou třicet lidí-to nepamatuji…bohužel tak jde vývoj, ale zpět k Robertovi!
Po sobotní časovce jsem si říkal, co nám to ten magor Robert připravil za trat:-)povrch silnice super, ale co ty kopce:-((to je totální vražda závodníka! V tomto profilu nejde objet kilo v solidním tempu… Ale opak je pravdou, v nedělním závodě každým kolem člověk zjištoval, že to není až tak hrozné a zdá se to být i jezdivé! Počasí nám trochu udělalo v kopcích peklo, ale zase jsme se dobře opálili:-) nicméně, Roberte, zapsal jsi se do historie asi nejtěžším mistrákem republiky a to je dobře, protože na to všichni budou vzpomínat už jen v dobrém, protože to byl NESKUTEČNÝ žážitek pro všechny.
Ještě jednou díky a těšíme se na tvůj další závod 2015.
Cyklistice zdrar


profilové foto

Reakce na Václav Píša (20.07.2014, 20:25)

Opravdu bylo vše super, od registrace před startem, nádherné prostředí až po nadšeně povzbuzující diváky, atd.


profilové foto

Reakce na Miroslav Jiřička (22.07.2014, 09:21)

Říkal jsem si, že se to po skvělém výkonu při časovce musí někde projevit. Při časovce chybělo 22 vteřin ke slibu u nás zvítězit… :-) , ale i tak velké uznaní za druhé místo. V neděli když přijel do prvního průjezdu cíle spěšný vlak s mašinou jménem Jířa se 7 vagony, tak si lidí dalo opět časovku jednotlivců a do sjezdu to aspoň nepřijelo pohromadě. Ani jsem tě za celý víkend nepotkal, neviděl u pivka a cigaretky. Ono se něco po sobotě proslychalo…že prý v Š.Hošticích chodí duch Jíři, který nevypadal moc svěže… :-))) Dík Jířo!


profilové foto

Reakce na Robert Sedlecký ml. (22.07.2014, 07:36)

Roberte, klobouček dolu – i tuhle megaakci jste zvládli perfektně, jako vždy. Díky za podporu, alespoň jedna medaile, v neděli jsem odumřel, bohužel. Vivat Lenora!


profilové foto

Ahoj. Předem děkuji za pochvalu, ta vždy zahřeje. Děkuji Všem závodníkům a divákům za účast. Úplně nejvíc, ale děkuji pořadatelskému týmu za velkou pomoc a maximální snažení, kdy všichni odvedli obrovský kus práce. Tento příspěvek už píši dnes s čistou hlavou, kdy jsem se po týdnu intenzivních příprav zase vyspal a zpětně vše sám v sobě hodnotím. Včera jsem byl po půl roce příprav úplně vyšťavený. Přiznávám, že byla chvíle – nesmyslná kritika, která tady ve fóru proběhla ještě daleko před mistrákem, kdy jsem to chtěl zapíchnout a nemít za potřebí toto poslouchat. Zejména od členů JAL, když to vše dělám hlavně právě pro JAL a lásku k cyklistice, kdy jsem měl zrovna za sebou nespočet různých komplikací víkendové závody uspořádat. Lidé kteří nikdy žádný podobný závod neuspořádali si stejně nedovedou představit co vše to stojí a těm ostatním nemusím říkat o čem všem to je, sami to ví. Vyprávět tady o papírovaní, úřadech, policii, uzavírce, samotnému uzavření, stavba zázemí, skvělých a úžasných pořadatelích, časomíře, registraci,vyh­lášení, rozhodčímu, sponzorech (Bez pomoci táty, který mi s tímto pomohl, bych se do černých čísel nedostal. Opravdu se startovné ne= náklady!), zvuku, moderování, občerstvení, spousty času je na několik takových to příspěvků, kdy jen obejít osobně dotčené místní lidi uzavírkou po celém okruhu a jeho objížďkách je na nějaký ten papír ….a to tady nebudu psát. Vše pak napravil osobní rozhovor se Zikym, který si posypal popel na hlavu, ale úplně nejvíce rozhovory s účastníky závodního víkendu z celé republiky, které byli jen a jen pozitivní. Zejména Jirka Ježek se vyjádřil velmi pochvalně a pronesl, že na závody JAL bude muset jezdit častěji, když se tu dělají takové závody – to jen k té níže psané ostudě. V pořádání závodů budu pokračovat, protože mě to baví. Nebojte, tento okruh už na závody JAL nebude nikdy vybrán. Byl vybrán jako okruh pro mistrák, vybrán aby po předchozích ročnících vyhrál jiný typ závodníka, vybrán aby vyhrál ten nejlepší z celého SAC, vybrán aby se na něj dlouho vzpomínalo a vybrán jako reklama Šumavy, kterou mám tak rád. Gratuluji k velkým výkonům závoďáků z Jalky. Myslím si, že velká část členů JAL podala nadprůměrný výkon. Stačí se třeba podívat na výsledky časovky v kategorii C, kdy v první desítce bylo hned 5 lidí, dále dvojnásobný mistr Cigy, druhé místo Zrna a další výborné individuální výkony po oba dny. Smekám přede všemi, kteří dojeli v neděli do cíle, jen to byl obrovský výkon. Děkuji a těším se na Vaší účast na mých dalších závodech. Robert Sedlecký


profilové foto

Mistrovský víkend mi hodně dal a myslím, že byl opravdovou školou cyklistiky a výkladní skříní JAL. Obavy o bezpečnost, regulérnost, kvalitu a závodní hodnotu zvoleného okruhu se ukázaly jako naprosto liché. Časovku jezdit neumím a trpím při ní vždycky stejně, ale náročný kopec částečně srovnal rozdíly dané materiálovým vybavením, a tak to bylo opravdu o nohách a ne o kole. Vrcholem byl však silniční závod.

Vedro, netradiční délka, brutální profil, dva tituly, které pro mě – na první pohled – visely nedosažitelně vysoko a republiková konkurence. Po sobotní časovce jsem neděli přejmenoval na „Day of Suffering“ – den utrpení. K večeři těstoviny, 4 piva, balík gumovejch medvídků a trošku pizzy – ráno brutální nálož vajec a cereálií k snídani. V jednu start. Vytáhl jsem alespoň tajnou zbraň – kazetu s 28 zuby, kterou dopoledne otestoval Křižák a nemohl si jí vynachválit. Nejdůležitější byla příprava na celý závod. Nachystat tělo na tu nálož, vzpomenout si na Přeštěnice, přepálený start, tmu před očima, odpadání a bezmoc, když ti odjíždí skupina. Předpokládal jsem, že to všechno přijde hned v prvním kopci – k brutalitě závodu totiž přispěla i konkurence (LAWI, BMC, Pivoň, Jelen aj…). Jak se to zvedne, jdu od válu – nemám šanci uviset ani sto metrů. Jenže ono to najednou šlo – lehká noha, točim neúnavně jak duracel, klidnej dech, na horizontech krásně regeneruju a jsem tam… Tři kola v první skupině. Roučkovi, Pechoušovi, Dvořákovi, Holanosův taťka a mnoho dalších hlasů, které vnímám jakoby zastřeně vedle tlukotu srdce v uších – fandí a asi ani nevěří, že tam ještě jsem. V dalším kole si devět lidí včetně Pivoně za horizontem nesedlo a já byl najednou ve skupině druhé. To už to začalo poněkud víc bolet, a protože se pár lidem zdálo, že do té skupiny „odpadlíků“ nepatří, že by měli hekat na čele (možná jsem za to mohl já, chronický nevrchař a kopcový odpadač) střídal jeden nástup druhý. Já si držel po vzoru zkušených borců „protůr“ své tempo a všechny netrpělivce krásně doplazil před horizontem, včetně Jelena, který toho měl také plné zuby.

Utvořená skupinka pěkně spolupracovala a já cítil, že dalším stoupání bych už nemusel vyhejkat – nad vodou mě držela myšlenka na bednu z MJAL a taky žlutý dres mistra z loňského roku, který jsem (asi proti pravidlům) z nostalgie naposledy natáhl. Použil jsem tedy páku poslední záchrany, a když jsem na to neměl fyzicky, byla na řadě psychologie. „Jak se ti jede, Jelene, pohoda, co?“ Pronesl jsem s úsměvem na rtech k Pavlovi, který jel za mnou a viditelně na tom byl stejně špatně jako já i další borci ze skupiny. „No, nic moc…“ odvětil celkem demoralizovaně. Ty vole, ono to funguje – nejsem v tom průšvihu sám a to mě asi nakoplo – aniž bych zvedl zadek, aniž bych o kilometr zrychlil, bylo ve stoupání minimálně o jednoho soupeře míň. Outsider zasadil úder. Pavel se bohužel v dalším kole objevil v roli diváka a to mě trochu mrzelo. Měl mě s ostatními v hrsti, stačilo se trošku zvednout, jednou mi zrychlit, nebo mě jen minout trošku větší rychlostí…zdar a čau, příjemnou zábavu – ale nestalo se.

Z dalších kol mi běhal mráz po zádech – vidina druhého místa na MJAL, stále neúnavně fandící diváci, pán s hadicí na úpatí kopce, pán s lahví a polévacím servisem před vrcholem, rodina s řehtačkou za bufetem, Vitas z BMC jako další ochotný polévač a záchranka v technickém sjezdu…prostě krása, jen se někde nesmotat. V šestém (předposledním) kole, mi ale do cesty stoupl jiný nepřítel – křeče. V životě jsem si nemyslel, že se dá z rukou slízat tolik potu – ta sůl mě asi zachránila, protože to cukalo takovým stylem, že bejt to o něco víc, ležim strnule vedle silnice s pěnou od huby – ani nevím, kdo mi ten trik s olizováním poradil – zasloužil by metál. V každym kole jeden až dva nový bidony s vodou a jonťákem (chudák Rouči s Holanosem už neměli kde brát, nikdo nečekal takové peklo) i tak bylo tělo na pokraji totálního kolapsu. Když jsem projel cílem na 13. místě celkově, byl to perfektní pocit. Vyhrál jsem nad sebou, nad vlastními předsudky a nad tratí.

Za celý tým CT Weber děkuji všem za podporu, fandění a vlastně celou atmosféru závodů JAL. Před organizátory nelze jinak, než hluboce smeknout. Ještě jednou díky!